Home » Rady a tipy » Rady a tipy » Co je INTELIGENCE?

Co je INTELIGENCE?

mozekPsychologové se snaží najít jednoduchou definici lidské inteligence od počátku minulého století (20), přesto jde dodnes o oblast psychologie, která je hlavním předmětem jejich zkoumání. Vzhledem k tomu, že snad každý z nás během života nějaký ten test inteligence podstoupil, nejde rozhodně jen o zájem akademický.

Víme, že některé živočišné druhy jsou už od přírody „chytřejší“ než jiné. Psi, delfíni a opice jsou natolik inteligentní, že jsou například schopni naučit se činnostem, které se ostatní druhy (třeba ryby nebo ovce) naučit prostě nedokážou. Člověk je přitom inteligentnější i než ten nejchytřejší šimpanz nebo dobrman. Rozdíly v intelektuálních schopnostech se pak samozřejmě objevují i mezi lidmi.

Co se chápání inteligence týče, rozdělili se psychologové do dvou skupin: jedni ji chápou jako tu základní, dále nedělitelnou schopnost, zatímco podle druhých je složena z velkého množství různých samostatných komponentů. Podvědomě vnímáme, že někteří lidé jsou víc rozumové zaměření, jiní slovně obratnější, další hudebně či umělecky nadanější než ostatní.

Ve svém původním smyslu je inteligence chápána jako schopnost jedince pracovat s událostmi a informacemi, potom je rozumově zpracovat a na základě toho vhodně zareagovat na to, co se kolem něj děje. Moderní teorie inteligence jdou ještě dál, když berou v úvahu i schopnost mozku řídit celé tělo. Naše mozky představují zdroj myšlenek a jednání. Každý mozek je složen přibližně z 8 miliard až 10 miliard nervových buněk, z nichž každá má tisíce až desetitisíce napojení na další nervové buňky. To, co je na lidském mozku neobvyklé, je, že velké množství těchto nervových spojení není využito na psychické ani fyziologické funkce, ale jsou „volně“ k dispozici pro učení, komunikování, myšlení, paměť a uvažování.

Mozek dělíme do tří soustředných vrstev:

  1. Limbický systém ovlivňuje emoce a nachází se zde centrum uspokojení našich základních potřeb a instinktů.
  1. Vlastní mozek registruje vjemy a je zároveň určující pro zpracování vyšších mentálních funkcí, jako třeba volního jednání, rozhodování a plánování.

Ačkoli má každá oblast mozku specifické funkce, je propojena s dalšími částmi. Vlastní mozek obaluje střední mozek i limbický systém a u lidí je vyvinutější než u ostatních živočichů. Jeho povrchovou vrstvu nazýváme mozková kůra. Je plná záhybů a rýh a pro její šedou barvu se jí také říká šedá kůra mozková. Dělí se na dvě oddělené hemisféry, které vypadají jako zrcadlový obraz sebe sama. Jejich funkce jsou však odlišné.

Zrakové, sluchové, hmatové, čichové a chuťové vjemy zpracovávají určité oblasti mozkové kůry, které se nacházejí na obou stranách mozku. Zbytek kůry (zhruba tři čtvrtiny) je centrem inteligence, paměti, učení a řeči. Tyto funkce jsou už ale specifické pro jednotlivé hemisféry.

LEVÁ HEMISFÉRA obecně vzato řídí činnosti, jako je psaní nebo mluvení, matematické operace a logické a analytické aktivity vůbec.

PRAVÁ HEMISFÉRA má jazykovou a matematickou schopnosti omezenu, zato má větší vliv na prostorové schopnosti a neverbální uvažování. Právě zde se vytvářejí geometrické a perspektivní obrazy, díky ní rozeznáváme tvary i výrazy tváří…

Všechny části mozku jsou ve skutečnosti vzájemně propojeny, a tvoří tak jedinečnou jednotku – mozek. Jde o výjimečný nástroj, díky kterému lidstvo bylo ve srovnání s jinými živočišnými druhy obdařeno darem nadprůměrné inteligence. Je jen na vás, zda své možnosti maximálně využijete a zda je budete mít plně pod kontrolou.

INTELIGENCE: příroda, nebo výchova?

Je všeobecně známo, že každý z nás má jiný inteligenční profil – někdo exceluje v oblasti, ve které ostatní zápasí, a naopak.  Jedna z největších diskusí ohledně inteligence se rozpoutala kolem řešení otázky, zda tyto rozdíly způsobuje naše genetická výbava, a jsou tak fixní součástí naší biologické podstaty, anebo je má na svědomí prostředí, ve kterém vyrůstáme, což by znamenalo, že rozhodující vliv na naši výslednou inteligenci má způsob výchovy.

PŘÍRODA: NAŠE GENY

Coby jednotky naší DNA fungují geny jako předobrazy základních i vyšších tělesných funkcí. Svou DNA změnit nemůžeme – je to unikátní kombinace genů našich rodičů. Podle genetiků jsou tyto dědičné znaky určující při vytváření našeho inteligenčního profilu. Za pravdu jim ostatně dávají výzkumy na dvojčatech:

U jednovaječných dvojčat (mají stejnou DNA a takřka stejnou výchovu) se hodnota jejich IQ většinou shodovala, na rozdíl od těch dvouvaječných (vyrůstala společně, ale každé je nositelem jiné genetické informace).

Pojetí inteligence z hlediska genetiky bylo v dějinách už několikrát zneužito k propagaci rasistických teorií o intelektuální nadřazenosti. Vlivy prostředí totiž genetici nechápou jako důvod, proč se u některých ras setkáme s nápadně nižší hodnotou IQ. Většina psychologů vliv prostředí na lidskou inteligenci nicméně neodmítá, a to v případech, kdy:

Rozdíly mezi školáky mohou být eliminovány intenzivním působením ať už učitele, či rodičů

Průměrný student je schopný zvýšit před zkouškou svou krátkodobou paměť až desetinásobně

I průměrné japonské dítě se může stát uznávaným houslistou díky Suzukiho metodě.

Zdravý rozum a vědecké závěry zkrátka ukazují, že geny predisponují, ale prostředí vytváří výsledné znaky a vlastnosti. Zásadní vliv na naši inteligenci má tak výchova a prostředí.

VÝCHOVA: PROSTŘEDÍ, KTERÉ NÁS OVLIVŇUJE

I když mají geny vliv na některé individuální rozdíly mezi lidmi, inteligenci významně ovlivňuje prostředí, ve kterém vyrůstáme. Prostředí ovlivňuje jak naše prenatální zážitky, tak to, co zažíváme po narození. Domov, události v rodině i škole, mimoškolní aktivity, způsob stravování, kulturní hodnoty a samozřejmě i zdraví, to všechno působí na naši inteligenci. Za příklad si vezměme dvě děti se stejnou genetickou výbavou. To z nich, které mělo lepší životosprávu (před narozením i po něm), zároveň na ně působilo víc stimulů a mělo dobré rodinné zázemí i podporu ve škole, bude mít IQ vyšší.

Speciální programy zaměřené na pomoc zaostalejším předškolákům ukazují, že mají prokazatelně pozitivní dopad na budoucí začlenění těchto dětí do školního procesu. Zapojeni jsou do nich i rodiče, což dobrým výsledkům napomáhá, neboť rodina hraje zásadní roli při rozvoji dětské inteligence.

Inteligenci člověka ovlivňují i jeho povahové rysy. Například v prostředí plném podnětů se může hodnota vašeho IQ zvýšit, ale dojde-li k náhlé změně okolností, může zase klesnout.

Lidé, kteří jsou od přírody inteligentnější, mají tendenci vyhledávat situace bohatší na podněty. Díky tomu se stávají chytřejšími. Hodnotu IQ totiž ovlivňují i idiosynkratické faktory, jako je schopnost nadchnout se pro něco, soustředit se, nabývat zkušenosti…. Roli hrají i hladiny energií a sebevědomí jedince.

ROZVÍJENÍ INTELIGENCE

Za těchto okolností nebudeme nikdy v situaci, abychom s jistotou řekli, zda nás víc ovlivňuje naše přirozenost, nebo výchova. Obojí je pro náš vývoj důležité. Zdá se, že jsme se zkrátka narodili s určitým stupněm intelektu a že musíme využít to, co nám bylo dáno. Svou inteligenci můžeme díky každodenním událostem a zážitkům neustále bystřit, rozvíjet a vůbec s ní pracovat. Záleží to jen na nás!

Individuální rozdíly existují i v intelektuálních profilech dětí a dospělých. Silné ani slabé stránky jednotlivých členů téže rodiny nezmizí, ani kdyby měli stále stejnou výchovu a dostatek totožných podnětů. Vědci mají pořád co prozkoumávat a co se učit o tom, jak vlastně inteligence vzniká, co ji nejvíc ovlivňuje a v jakých případech. O tom, jak je to s podílem genetické výbavy a prostředí na vytváření a rozvíjení naší inteligence, bezpochyby ještě hodně uslyšíme.